PŘIJÍMAČKY 2020

Cíl byl jasný: dostaň se na zuby. Ta cesta už tak jasná nebyla.

Věděla jsem, že rok 2020 bude něco: přijímačky na zuby, maturita a poslední rok na gymplu. Avšak to, že přijde korona krize a mně se vše zhroutí na hlavu, to jsem opravdu nečekala.

JAK PROBÍHALA PŘÍPRAVA NA DEN D ?

Zapsáním se na celoroční vzdělávací kurz. Měla jsem obrovské štěstí, když mi bylo umožněno, přihlásit se do kurzů: Nejen na medicínu. Přihlašovala jsem se totiž opravdu pozdě a všude na stránkách měli napsáno: obsazeno. Proč to ale nezkusit? Zkusila jsem

a dodatečně to ještě vyšlo!

Jednalo se o celoroční kurz, kdy jsme měli každý druhý týden celodenní vyučování. Jednu sobotu biologie, pak chemie a poslední fyzika. A tak stále dokola. Každou sobotu tedy

5 hodin intenzivních přednášek, kdy jsem jen psala a psala a říkala si: "No tak to nemám šanci, za 8 měsíců přijímačky a já ani neumím vypočítat molární hmotnost? Holka, ty budeš muset zamakat!"

A tak jsem taky udělala. Makala jsem od října, ale ne každý den. Vždy jsem si na probírané téma o víkendu sedla a snažila se vše pochopit. Měla jsem vždy dost času na projití látky a taky se to vyplácelo, protože nás na začátku každého kurzu čekal test, který ověřoval naše znalosti. A jelikož jsem nechtěla vypadat jak debil, co nic nechápe.. tak jsem se musela učit.

PODZIM

Podzim byl docela pohodový. Se třídou jsme jeli na pár dnů do Prahy, dělali Bažanťák

(= přivítání prváků, celovečerní vystoupení naší třídy a párty), měli stužkovák, pak přišly Vánoce a BUM, čtvrtka roku někde.

V říjnu jsem začala projíždět PŘÍKLADY Z CHEMIE: moje velká slabost, nějak jsem ani nevěřila, že se někdy naučím, vypočítat tak složité příklady do minuty! V BIOLOGII jsem měla obrovské rezervy v nervovce, jelikož jsme ji ve škole tak nějak nestihli dobrat. Vlastně celého člověka jsme začínali v září, takže zde jsem měla hodně velké resty. Ve FYZICE se začínalo mechanikou, dynamikou a vše pěkně od základů, což se dalo, já měla na gymplu hrozně hnusnou fyziku od jistého profesora, který si musel na nás dokazovat, že on je ten lepší. Ale přesto jsem měla ve fyzice obrovské mezery, které bylo třeba doplnit a znovu se naučit.

VÁNOCE

Klasika: období, kdy se vám nic nechce, jen jíst, být

s přáteli, rodinou a odpočívat. Já si stále slibovala, že už o vánočních prázdninách pořádně zamakám, projedu komplet celé modelovky,

a hlavně, že začnu dělat materiály k maturitě. No jasně, že jsem neudělala nic.

LEDEN

No. Tady už začalo jít do tuhého, protože nám lektor na kurzech řekl, že budeme mít shrnující, přijímačkový test z celého učiva, co jsme zatím projeli. Takže v biologii celý člověk, v chemii příklady a celá anorganika a ve fyzice mechanika, dynamika, hydrostatika, jednotky.

No chtělo se mi začít brečet, protože představa, že se mám za dva týdny naučit totálně všechno + být rychlá při řešení testů? Ouvej, to bolelo..

Naštěstí jsem jela v termín testu na hory a vyhla jsem se tomu, takže jsem měla dva týdny k dobru. No byla to katastrofa! Nezískala jsem ani dostatečný počet bodů na přijetí na medicínu (a na tu jsem si fakt věřila). Dostala jsem hroznou facku, vůbec jsem to nečekala. Příklady jsem nestíhala absolutně, dělala jsem banální chyby a hlavně vůbec nestíhala, takže třeba 10 úloh jsem ani neviděla. A zkontrolovat test? Vůbec, nepřipadalo v úvahu.

ÚNOR

V únoru jsme začali dělat ve fyzice elektřinu, magnetismus a to bylo opět něco pro mě: nenávidím tyhle témata! takže fyziku jsem začala flákat a odkládat. Pozornost jsem přenesla nejvíce na člověka: nervovku a oběhovku: tam byly totiž věci, pro mě dosti nové a představa, že maturita klepe na dveře... V chemii pak začal úvod do organiky. Už u blbé izomerie se mi chtělo brečet. "TOHLE JSME VE ŠKOLE NEDĚLALIIII," opakovala jsem si furt v hlavě (a stěžovala všem okolo). Ovšem to jsem ještě nevěděla, co za strašný hnus mě v biochemii čeká. To je mi ještě teď blbě, jak to čtu.

Bude to dřina. Budete brečet, trhat si vlasy a říkat: "Proč sakra, proč já?"

BŘEZEN

K-a-r-a-n-t-é-n-a. Co?!

Školy se zavřely a já se najednou ocitla u svého stolu a radovala se jak malá, že budu mít neskutečně moc času na přípravu! Potřebovala jsem toho využít. Už první den jsem se učila, jak blázen. Vždy budíček v 7:00, snídaně, učení do oběda, pak procházka, učení, trénink, učení, procházka, učení a spát. A takhle v kuse až do přijímaček.

V březnu jsem se soustředila hlavně na organickou chemii. Fyziku jsem flákala a biolu taky. Chemie byla největším strašákem.

Sama jsem se chtěla nejvíce dostat na zuby do Brna, Olomouce. V Brně je chemie neskutečně těžká a opravdu vám nebude stačit středoškolská chemie. Bohužel, nevím, proč ty přijímačky dělají tak težké. Přijde mi nespravedlivé, aby se dostali jen lidé, co viděli vysokoškolskou chemii, nebo co měli opravdu intenzivní kurzy. Proto, pokud chcete do Brna, musíte brutálně makat do chemie, jinak se nedostanete nikam, ani na všeobko. Já jen, aby nepřišlo zklamání, jako u spousty kamarádů.

Super bylo, že kurzy jsme měli nahrazené online hodinami, což mi strašně moc pomohlo. Měli jsme třeba 10 hodin týdně, každý den 2 hodiny a lektor se nám opravdu božsky věnoval. Nebýt online vyučování, jsem v háji a nestačí mi to.

DUBEN

Budeme maturovat, nebo ne? Otevřou

se školy? Jak to celé bude? Kdy budou přijímačky?

Tohle bylo nejhorší: nejistota. Ministerstvo školství to pěkně podělalo nebylo schopné, dát nám dostatečné informace, vše byl jeden velký chaos

(co bychom taky chtěli, žejo).

Když jsem se dozvěděla, že zrušili Slovákům maturitu, fakt jsem to obrečela. Brečela jsem, jak malé dítě, protože tento tah znamenal, že mají neskutečnou výhodu v přípravě na medinu. Když vám odpadne povinnost, maturovat z jazyků a předmětů, do kterých musíte umět vše, opravdu to usnadní práci. Nehledě na to, že Slováků se u nás na mediny hlásí fakt moc!

Zde jsem pomalu, ale jistě, koketovala s myšlenkou, že to vzdám. Bylo mi nanic, nemohla jsem psychicky. Každý den učení, strašná kupa informací navíc, nad rámec maturity, nestíhání. V dubnu jsem teprve začala zpracovávat otázky k biologii a chemii, absolutně jsem nestíhala. Ke konci dubna jsem měla 15 otázek zpracovaných (ze 30) a chemii jsem na maturitu ještě neviděla, protože příprava na medinu mě brutálně ulehčila přípravu na maturitu.

Fyziku jsem opět flákala. Biologii taky a v chemii makala. V chemii jsme dělali organiku a pomalu začínali biochemii, což bylo zlo, ale nějakým způsobem mě bavilo. Učila jsem se neskutečně moc vzorců: aminokyseliny, všechny deriváty heterocyklů, vitaminy atd. Byla to výzva.

A aby toho nebylo málo, dozvěděli jsme se, že Hradec Králové ruší přijímačky a bere jen na průměr, což jim nikdy neodpustím.

KVĚTEN

Původně jsme měli v tento měsíc dělat maturitu, jenže ouvej. Místo toho jsem furt nevěděla, kdy píšu didakťáky a kdy mám ústní. A nevědět termín tak důležité věci... to je na prd, vám povím.

V květnu jsem se začala učit už na maturitu z biologie: každý den alespoň jedna otázka živočichů (1 otázka = asi 15 stran, milion pojmů a sraček, které mě nezajímaly). Ke konci měsíce pak rostliny (ty jsem fakt odkládala, nebaví mě a je to zbytečné zaplácávání hlavy navíc). Také jsem projela genetiku, ekologii a snažila se opakovat znovu člověka na přijímačky.

V chemii jsem stále makala nejvíc. Uměla jsem šílené vzorce, zdokonalovala se v rychlosti počítání příkladů, dělala modelovky na procvičení a začala jsem objevovat krásu biochemie: krásu metabolismu. Metabolismus byl pro mě neskutečně těžký, ten jsme ve škole dělali okrajově, ale učit se totálně dopodrobna celý Krebsův cyklus, do toho buněčné dýchaní, metabolismu amk, sacharidů a tuků. Bylo to těžké a testovky zákeřné, hrozně formulované. No žádná slast.

A fyziku? Tam jsem se teda kousla a začala se učit, protože jsem fakt byla ve velkém skluzu. Učila jsem se nazpaměť rozměry jednotek, což bylo třeba 20 jednotek a u každé jen malinká odchylka ve vyjádření. Příklady jsem trénovala z modelovek, a tak nějak si věřila čím dál víc.

Ke konci května jsem se taky kousla a začala učit na ústní z angličtiny: 5 témat: USA, Kanada, Čr a zkrátka věci, které bych fakt neokecala. Obzvlášť s mojí angličtinou..

A čeština? Pff, nemám ani čtenářský deník.

Na konci května mě čekal závěrečný test, cvičné přijímačky, v kurzech. Takže cílem bylo, umět do konce května fakt vše (stále jsem ale neuměla pořádně optiku a neměla pořádně projitou biologii). Dělala jsem cvičné přijímačky fakt mockrát: do Olomouce, do Brna v našich kurzech, pak u Bmedicu do Olomouce a do Brna. Všude to vždy vyšlo tak, že bych měla šanci na přijetí na zuby (podle loňských statistik). Na to se ale člověk nesmí spoléhat. Cvičné přijímačky jsou fajn v tom, že se naučíte rozvrhnout si čas. Dělají vám problémy příklady? Dělejte je jako první. Nebo naopak máte problém se čtením zadáním do biologie? Dělejte první biolu. Je na vás, čím začnete (v Olomouci). A taky je fajn vědět, jak reagujete na menší stres. Já dělala přijímačky nanečisto doma, takže to nebyla úplně příprava na stres, kdy je kolem vás několik píšících lidí, ale také to stačilo.

ČERVEN

Už šlo do tuhého. Hlavně tím, jak to bylo všechno najednou, o to těžší to bylo. Já měla přijímačky, pak maturitu, pak přijímačky a bylo to opravdu psychicky strašně náročné. Brečela jsem v kuse.

Začala jsem si opakovat knihy, koupila rozbory, protože nebyl čas je psát. V angličtině jsem každý den projela jednu otázku a nepamatovala si ji. V Biologii jsem začala celkově opakovat, znovu projela všechny otázky. V chemii jsem hlavně počítala a projížděla vzorce a metabolismy. Fuha, to byl porod všechno! Do toho jsem zopakovala všechny otázky k maturitě. Musela jsem se naučit prvky ( asi 7 otázek ?) a otázky typu: syntetické látky, alkaloidy atd.

Ve fyzice jsem zabrala: naučila se vše jakž takž. Ale stále jsem měla mezery, každopádně nebyl už čas.

Týden před přijímačkami jsem si vytiskla testy z minulých let. Každý den jsem jela minimálně dva testy: magisterský

a bakalářský. Na čas! Což zabralo třeba 6 hodin a pak ještě kontrola + zoufání nad tím, proč mám sakra tak málo bodů. Stále to ale vždy stačilo na to,

dostat se. Na zuby. Protože právě Brno je tak specifické chemií, mohli jste si v minulých letech dovolit, mít třeba 40 chyb (což je třeba jeden test :D ). Ale letos opět bylo vše jinak :D :D (o tom později). Pak jsem večer projížděla maturitu: snažila jsem se nacpat do hlavy rozbory knih, nějak poskládat autory k literárnímu kontextu, ale věděla jsem kulové. V angličtině jsem si přečetla alespoň 5 témat, ale v hlavě měla temno.

A tady ukázka mého krásně nabitého týdne plného stresu :)

1.6. didaktický test z angličtiny - projela jsem doma jeden předem a kašlala na to, kupodivu přes 90 % padlo.

2.6. didaktický test z češtiny - opět jsem projela jen jeden test a šla tam s tím, že pravopis umím, blbá nejsem a nějak to napíšu. Nějakých 80 % padlo. Chill.

9.6. přijímačky UPOL zuby/všeobko

10.6. MATURITA

12.6. MUNI zuby/všeobko

17.6. LFP zuby

Didakťák z angličtiny byl v pohodě, na to, že to byl druhý didakťák, co jsem v životě viděla :D A čeština se taky dala. Teď si jen říkám, s jakým riskem jsem do toho šla, protože opravdu jsem si neopakovala nic z češtiny ani angličtiny, nebyl čas a prioritou pro mě nebyla maturita, ale PŘIJÍMAČKY. Protože maturitu přece gymplák se samými jedničkami dá, ne?

Přijímačky UPOL

Jela jsem tam s tím, že to jen vyzkouším. Nějak jsem tam nechtěla. Měla jsem blbou náladu a vůbec žádnou chuť, dostat se do Olomouce. Den předem jsem se ani neučila na Olomouc, ale na Brno.

Po příjezdu na místo jsem se rozbrečela. Bylo tam tolik lidí a já dostala

úzkost. Volala jsem ségře a nevěděla, co se děje. Všude davy lidí, děcka s rodiči a já sama, na pokraji zhroucení.

V posluchárně jsme naštěstí nemuseli mít roušky a seděla jsem vedle své spolužačky z gymplu, takže jsem se dala psychicky trochu do kupy a bylo to mnohem lepší.

Vše jsem stíhala krásně. Na test bylo 60 minut na 60 otázek. Svou strategii tu říkat úplně nebudu. Ale zkrátka: některé úlohy mají 2 body, tak se soustřeďte na ně hned od začátku. Chemie byla nejjednodušší (pro mě ale). Spousta lidí říkalo, že byla těžká. Mně nepřišly přijímačky těžké vůbec, bo jsem se připravovala na hrůzu největší: Brno. Každopádně se tam hrálo o to více o body.

Já si třeba spletla pepsinogen s pepsinogenem (jako do teď nechápu, co za error se v mém mozku stal..) a šup, bod dolů. A hádejte, komu chyběly na přijetí 2 body?

Maturita

Fakt jsem si myslela, že chemii neudělám, pokud

si vytáhnu prvky. Uměla jsem velké hovno. Výroba železa? Nah, nic si nevybavím :D

Šla jsem až odpoledne, poslední! Takže ráno jsem si ještě rychle projela kytky v biole a knihy v češtině.

Ústní zkoušení bylo super, nebyla jsem nervozní, na potítku jsem se nudila a šla do toho stylem: prostě to nějak dopadne, pohni a budeš se moct učit zas na přijímačky.

ČEŠTINA: Uf! Díky bohu jsem si vytáhla Deník Anny Frankové, kde řeknete snadno, že se to odehrávalo za 2.SV a že tam psali nějací autoři (každý řekne z místa pár autorů válečné literatury). Takže štěstí jak blázen, hlavně tuto knihu jsem četla ještě během dubna! Nakonec, spolu s didakťákem a pár chybkami při zkoušení, z češtiny padla 2 (yes!).

ANGLIČTINA: Education and our school.

No do háje, tuhle otázku jsem vůbec neviděla. Absolutně jsem netušila historii našeho gymnázia (kdo jo?), řekla jsem nějaké datum založení z fleku, které bylo stejně blbě. Tak jsem nějak popsala naše školství a otočila to k přijímačkám, že budu dělat v pátek do Brna a musím se učit fyziku, chemii a biologii. Tak jsme si popovídali. Co se týče rozhovoru na konci zkoušky s učitelem, vůbec jsem netušila na čem se domlouváme a o čem mluvíme, ale učitelka zničehonic řekla: Pajo, I know that you love food and creating healthy recipes. A v tu chvíli jsem byla spokojená jak blecha. A nakonec jsem dostala za 1, což by se mi ani ve snu nezdálo.

CHEMIE: No jasně. Nikdo nechtěl otázku 28 a 29. To bylo zlo. Alkaloidy a pak syntetické látky (vůbec jsem neuměla principy polymerace, žádné plasty.. no to by mě vyhodili). Vytáhla jsem si otázku č. 28. Jak jinak. ALKALOIDY. Naštěstí jsem se donutila dva dny před maturou na tuto otázku naposledy podívat a měla jsem ji celou ofocenou v hlavě. Do teď bych vám to odříkala nazpaměť. Morfin, heroin, ergometrin, ergotamin, atropin, pak vosky, silice, gutaperča a ke konci otázky hormony. Byla jsem docela ráda. V otázce byl zahrnut i metabolismus, ale tam kdybych se rozpovídala, bylo by to na 2 hodiny. Takže za 1.

BIOLOGIE: Katastrofa největší! Vytáhla jsem si kytky. Jako nepochopím... ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN. To jsem fakt totálně neuměla. Připadala jsem si hloupě, dutě. Na potítku nevěděla, co psát. Naštěstí máme u maturity z biologie karty, kde jsou obrázky a podle toho probíhá pak zkoušení. Takže jsem rozdělila nějak typy rozmnožování a vrhla se na cykly rozmnožovací ´: borovice, kapraďorost, nahosemenné, krytosemenné.. no sranda to byla. Prokel, gametofyt a sporofyt mě ještě teď straší ve snech. Nakonec jsem to utáhla na 1, ale asi v tom hrály i sympatie :D

Suma sumárum, maturitka v kapse a hurá sednout opět na zadek a učit se do Brna.

PŘIJÍMAČKY MUNI

Tak, nejdůležitější den v mém životě nastal. Po maturitě jsem měla půl dne na učení. Bohužel jsem se dozvěděla, že nejsem přijata na zuby v Olomouci a pak to na mě hodně dolehlo a probrečela jsem celou noc.

Ale všeobko vyšlo. Večer jsem se vydala pak do Brna, kde jsem měla ubytko. Haha, neznám Brno a ztratila jsem se úplně božím stylem: nasedl na tramvaj, která mě odvezla úplně na druhou stranu města. Horší bylo, že jsem nevěděla, kde jsem, neměla data a jen 8 % baterii v mobilu. Hlavně se už stmívalo a já potkávala zajímavá individua. Naštěstí mě z toho Verunka po telefonu vytáhla a já dorazila ke Kampusu. Ovšem zjistila jsem si předem adresu noclehu? Nah... Na to můj mozek neměl kapacitu. Achjo. Cestou jsem narazila na partu malých kluků, kteří si pohodově venčili pejska a najednou já, narušitelka, na ně promluvila a chtěla pomoct! Řekli mi tedy směr, kudy se vydat. Odkývala jsem to a zapamatovala si jen slovo: rovně. Takže chlapci za mnou pak běželi a volali: "paní, musíte do leva!" Ještě teď se směju. Fakt jsem koketovala s myšlenkou, že přespím někde pod keřem a hledala jsem ten nejlepší. V tom se přede mnou, jako zázrakem, objevilo místo noclehu, které jsem hledala a vše dobře dopadlo. Na uybtko jsem dorazila v 10 večer a šla se ještě rychle učit, projet vzorce z fyziky, vzorce z chemie a nakonec metabolismy.

Ráno jsem do sebe hodila tvaroh

s proteinem, dala si černý čaj a běžela

do kampusu. Přijímačky byly strašné, museli jsme mít celé 3 hodiny na puse náhubek a nedalo se dýchat. První se psala biologie, ta byla docela náročná, ale nic, na co bych nebyla připravena. Hodně zákeřné genetiky, příkladů a tak. V chemii jsem byla jak ve svém živlu (taky jsem z ní ztratila pak jen 6 bodů, což je prostě boží). Byla hodně těžká, ale když se učíte biochemii lékařskou,

nejde to nenapsat. A fyzika? Tu jsem fakt posrala a získala tak málo bodů, že jsem

se ve výsledku nedostala ani na všeobecné lékařství. Takže takhle ve zkratce Brno.

PŘIJÍMAČKY PLZEŇ

Tak, mezi Brnem a Plzní jsem měla 5 dnů.

A co jsem dělala? Brečela, že nevyšel upol, že jsem pokazila Brno a čuměla na seriály. Fakt jsem neměla na nic náladu, byla jsem jako tělo bez duše, plakala jsem a byla psychicky v háji. Bylo to pro mě strašně těžké, zjištění, že jste do toho dali opravdu moc a pak najednou bum, nic nevyšlo. Do Plzně jsem ani nechtěla jet, mám to daleko (6 hodin vlakem) a ani jsem se neučila jejich modelovky, nic.

Nakonec mě mamka a kamarádi přemluvili.

Máš to zaplacené, jeď.

Takže jsem se vydala do Plzně, vytiskla si testy

z minulých let a ve vlaku je celé projela. A hádejte, co? Polovina otázek byla stejná, jako z minulých let, takže spousta věcí ve fyzice pro mě sice byla nová, ale pamatovala jsem si správnou odpověď. Čili, pokud bych se připravovala z jejich modelovek, dostanu se asi jistě. Měli jsme nějak 3 hodiny času na 75 otázek, což je hrozně moc! Test jsem odevzdala nějak po hodině a šla nadšená domů. Byl fakt jednoduchý, chemie úplná jednohubka oproti Brnu a fyzika s biologií taky ušla. Jo, a na cestě na přijímačky jsem si dala zmrzlinu, takže s ní, v bříšku, se psalo mnohem líp!

A JAK TO CELÉ DOPADLO?

Byla jsem hrozně smutná, zklamaná ze sebe a nenáviděla jsem svůj mozek.

Čekala jsem na výsledky z Brna a na Plzeň. Bylo to nekonečné.

Do Brna jsem se nedostala. Probrečela jsem to, jako nic jiného v životě. Byla pro mě hrozná rána, tak narazit. Nedostala jsem se dokonce ani na všeobko a to jsem brala jako největší selhání. Ono není jednoduché, dostat se ani na medicínu, ale když se člověk připravuje na zuby, nějak počítá s tím a mělo by být samozřejmostí, že se dostane na medicínu. V Brně nabrali strašně moc lidí na průměr, čímž mě dost zklamali. CElková bodová hranice byla nejvyšší za všechny roky. Už jste nemohli ztratit přes 40 bodů. Každý jiný rok bych se s mým výsledkem dostala, letos bylo bohužel vše jinak. Dost jsem byla překvapená. Hranice byla letos opravdu dost vysoká :/ Ale na to se nesmím vymlouvat.

V Olomouci jsem si podala odvolání, jelikož mi chyběly 4 body. Nakonec se hranice snížila jen o 2 body (což je nejmíň v historii) a já se tedy musela zapsat na všeobecné lékařství s tím, že rok přežiju a pak půjdu na zuby (kde by mi i uznali zkoušky). Avšak učit se anatomii a do toho dělat přijímačky, to by asi úplně nešlo.

Do Plzně jsem se na zubní lékařství taky nedostala (2 body chyběly) a v tu chvíli se zbořil svět. Ale bylo potřeba vstát, poklepat si po rameni, pochválit se za maturitu a přijímačky

a říct si: "Rok 2020 je prostě svině."

Ale! Naštěstí v Plzni existuje doplňovací řízení, kdy děkan posune hranici bodovou.

A posunul ji přesně o 2 body, které mi chyběly. Takže: PŘIJATA NA ZUBY! Takže jsem řvala zase, tentokrát štěstím. Byl to neskutečný pocit a každému ho přeji zažít, protože když po něčem tak toužíte a ono vám to furt nevychází...

Takže celý tento příběh má šťastný konec a to ten, že budu studovat zuby v Plzni. Nikdy by mě nenapadlo, jít do Plzně, ale zuby jsem zkoušela fakt všude. Nakonec jsem nejvděčnější!

Byla to neskutečně náročná cesta. Sáhla jsem si na dno. Věřím, že na medině to bude jiné, že bude mít člověk motivaci a už na škole bude. Přijímačky jsou hrozně moc o štěstí, samozřejmě i o znalostech, ale každému sedne jiný typ testu. Já osobně to hodnotím tak, že jsme měli nejtěžší podmínky, jaké mohly kdy být a proto je pro mě každý, kdo se kamkoliv na medicínu dostal, neskutečný hrdina!

Musíte se obrnit proti řečím ostatních, přijímačkami nepolíbených. Protože kdo nezažije, neví. Rodina mě nechápala, proč se tolik učím, ani okolí. Ale opravdu je třeba si uvědomit, že je to běh na dlouhou trať. Pokud chcete na zuby, budete si muset sáhnout na dno. Nebude to zadarmo.

Nikomu nevysvětlíte, že vám nestačí gympl. Že maturita je hodně okleštěná, že středoškolská chemie vám nestačí, že je potřeba makat. Spousta lidí vůbec neví, co obnáší, dostat se na medicínu a to mě hrozně mrzí, protože pak babičky jen nevěřícně kroutí hlavou se slovy: "vždyť jsi chytrá a máš samé jedničky,! ale to v dnešní době fakt nestačí.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Nebojte se a jděte si za svým snem. Moc vám přeji, abyste měli klasické podmínky: maturitu měsíc před přijímačkami a pak klid na učení a přípravu čistě na den D. Taky vám přeji, aby Slováci maturitu měli a vy tam nebyli oslabení. Nikdy neodpustím našim školám to, že se nebral na nás, Čechy, žádný ohled.

Mějte krásný den!